V historii lidstva se slovo kvalita vyskytuje velmi dlouho. Již od doby zhotovení prvním nástrojů pro lov, obdělávání půdy či pomůcek pro stavbu obydlí si lidé pokládali otázky: Slouží to svému účelu? Pomůže nám to v práci? Zjednoduší to činnost? – výrobky hodnotili ve vztahu ke svým představám. V dalších obdobích požadavky na výrobky stanovovala pravidla řemeslných cechů, později tato pravidla začaly stanovovat také státní struktury, zejména z důvodu ochrany spotřebitelů. Zlom v pohledu na kvalitu znamenala druhá světová válka, kdy v rámci armádní výroby došlo k obrovskému nárůstu počtu výrobků a bylo třeba zajistit jejich funkčnost. Toto se neobešlo bez vytvoření řady norem, jejichž plnění bylo v průběhu výroby kontrolováno pravidelným měřením a následnou analýzou výsledků. Počátkem druhé poloviny dvacátého století, se zvyšováním výrobních kapacit, si výrobci začali uvědomovat, že úspěch výrobku na trhu není otázkou pouze technických parametrů, ale také všech ostatních činností od návrhu, vývoje až po dodávání výrobku zákazníkům a jeho další servis a údržbu. Na základě těchto poznatků vyplynuly požadavky na komplexní pohled na kvalitu a zejména na odpovědnost vrcholového vedení za kvalitu.
Snaha o standardizaci požadavků a následné prokazování kvality výrobků a později také služeb vedla k vytvoření řady norem s oborovou působností ve specifických oblastech (NATO, NASA, automobilový průmysl), později se pravidla promítla i do ostatních oblastí. Nutnost standardizace obecných pravidel vyústila v založení technické komise ISO a následný návrh a přijetí řady norem ISO 9000 pro systémy řízení v roce 1987. V současné době existuje řada dalších standardů, více či méně rozvíjející požadavky norem ISO (armáda, letectví, kosmonautika, automobilový průmysl, potravinový průmysl, informační technologie atd.).