Coronavirus vs. Ochrana osobních údajů

Je v zájmu lidstva omezit šíření přenosných nemocí. Použití moderních technologií v boji proti pandemii coronaviru, jež postihuje velkou část světa, je nevyhnutelné. Vlády, ale i veřejné a soukromé organizace v celé Evropě přijímají opatření k omezení a zmírnění dopadů coronaviru, což může zahrnovat zpracování různých osobních údajů včetně citlivých. Avšak i v těchto výjimečných časech je potřeba pamatovat na ochranu osobních údajů, byť by se to na první pohled mohlo zdát jakkoliv marginální proti palčivějším a naléhavějším potížím vyžadujícím okamžitá řešení.

Z historie totiž víme, že dříve než nejtěžší okamžiky pominou a lidská solidarita a vzájemný respekt klesnou na své standardní hodnoty, objeví se ziskuchtiví prevíti nebojící se využít těch nejcitlivějších osobních údajů ke svému prospěchu. Lidé jsou si toho vědomi a začínají klást otázky v souvislosti s opatřeními pro zamezení nákazy. K některým z nich se vyjádřil i Evropský sbor pro ochranu osobních údajů  (EDPB European Data Protection Board) ve svém prohlášení z 19. března 2020 .

 

Jak se tedy GDPR dívá na zpracování osobních údajů jako je:

	zdravotní stav osob, jež jsou nebo mohou být šiřiteli nákazy;
	lokalizace šiřitelů nákazy v čase – trasování;
	dohledání dalších osob, s kterými byli šiřitelé ve styku;
	zpracování prováděná zaměstnavatelem.

 

Pravidla stanovená obecným nařízením o ochraně osobních údajů GDPR v článku 9 odst. 2 písm. i) pamatuje na specifická zpracování údajů o zdravotním stavu osob, jestliže je to nezbytné z důvodů veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví a ochrany před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami. Konkrétní situace zahrnující zpracování osobních údajů a jejich rozsah, jakož i přijímání vhodných opatření upravuje zákon o ochraně veřejného zdraví.

Příkladem vhodného opatření je informování obyvatel prostřednictvím mobilních telekomunikačních sítí ve spolupráci s operátory těchto sítí (varování a výzvy ve formě SMS zpráv).

Jak ukládá zákon o ochraně veřejného zdraví, příslušné orgány ochrany veřejného zdraví jsou oprávněny provádět epidemiologická šetření zaměřená zejména na ověření diagnózy a zjištění ohniska nákazy. Osoby jsou povinny sdělit příslušnému orgánu na jeho výzvu okolnosti důležité v zájmu podobných šetření.

Mezi orgány ochrany veřejného zdraví se řadí ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, ministerstva vnitra, obrany, průmyslu a obchodu a další (ministerstvo životního prostředí, ministerstvo dopravy, ministerstvo pro místní rozvoj, krajské úřady).

 

 

V České republice, ale jiných zemích je aktuálně vyhlášen nouzový stav, což je období, kdy je možno mimo jiné na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit některá práva a svobody občanů. Vláda ČR umožnila svým usnesením č. 250 ze dne 18. března 2020 tzv. trasování polohy osob, u kterých byla prokazatelně potvrzena nákaza COVID-19 ve sledovaném období a na základě jejich informovaného souhlasu.

Jinými slovy orgány ochrany veřejného zdraví mohou požadovat u telekomunikačních operátorů údaje o pohybu osob (na základě jejich souhlasu) dle lokalizace mobilních telefonů za účelem zjištění ohniska nákazy a vyhledání dalších potenciálně nakažených osob. Doba trvání by měla být omezena na dobu trvání nouzového stavu.

Jak upozorňuje EDPB je důležité přijmout odpovídající bezpečnostní opatření a zásady důvěrnosti zajišťující, že osobní data nebudou zpřístupněna neoprávněným osobám. Toho se drželo i Ministerstvo zdravotnictví, když nařídilo Zlínské hygienické stanici stáhnout ze svého webu údaje o počtu nakažených osob dle jednotlivých obcí Zlínského kraje. Mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová k tomu uvedla: „Zveřejňovat počty nakažených podle obcí považujeme za nevhodné, protože je zde vysoké riziko stigmatizace nakažených osob a jejich rodinných příslušníků. Ministerstvo zdravotnictví od začátku epidemie klade vysoký důraz na ochranu nakažených a jejich rodin. Považujeme proto za důležité komunikovat informace o pozitivních případech maximálně na úroveň jednotlivých okresů příslušného kraje.“ Více v článku Novinky.cz .

 

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí, přičemž by měl přijímat opatření k předcházení, odstraňování či minimalizaci rizik – tzv. prevenční povinnost.

V době ohrožení je tedy zaměstnavatel povinen přijmout potřebná ochranná opatření a postupovat v souladu s platnými předpisy, mimořádnými opatřeními Vlády ČR a pokyny orgánů ochrany veřejného zdraví. Ministerstvo zdravotnictví připravilo manuál možných opatření bránících šíření onemocnění COVID-19 na pracovištích.

Za účelem vytipování možných šiřitelů zavádí zaměstnavatelé různá opatření a monitorování zaměstnanců jako jsou dotazníky zjišťující pobyt v rizikových zemích, čestná prohlášení či sledování teploty zaměstnanců. Vznikají i databáze rizikových zaměstnanců. Zaměstnavatelé mají právo zjišťovat, zda byl zaměstnanec nebo jeho blízké osoby v rizikové oblasti. Shromažďování informací o zdravotním stavu zaměstnanců je však možné za předpokladu, že budou sloužit výhradně pro účely ochrany zdraví a předcházení dalšímu šíření nákazy s tím, že opatření musí být přiměřená, zavedená na omezenou dobu a zaměstnanci musí být předem informováni.

Povinnost zaměstnanců/návštěv pracovišť podrobit se měření teploty není zatím v žádném českém předpisu stanovena. Osoba, která měření provádí by měla být o správném provedení měření poučena. V současné chvíli nedoporučujeme pořizovat záznamy naměřených teplot. Případné výstupy by měly zaznamenávat pouze rozhodnutí, zda umožnit práci/vstup na pracoviště nebo ne. Pokud ovšem nejste poskytovatel sociálních služeb, pro kterého MPSV vydalo doporučený postup, který způsob a evidenci měření teplot upravuje.

Tato problematika není napříč Evropskou unií řešena jednotně. Ve Francii mají zaměstnavatelé zakázáno shromažďovat zdravotní údaje zaměstnanců či návštěv. V Německu se měření teploty provádí na základě souhlasu zaměstnance. V Itálii mají zaměstnavatelé uloženo sledovat zdravotní stav zaměstnanců po dobu trvání mimořádného stavu, přičemž informace nesmí být sdíleny s třetími stranami vyjma případů stanovených zákonem.

Zákoník práce zaměstnavateli ukládá informovat své zaměstnance o možných rizicích. Takovým rizikem je i skutečnost, že se na pracovišti vyskytuje nebo vyskytovala nakažená osoba. Udaje o této osobě je potřeba poskytnout v minimálním rozsahu, nezbytném k ochraně zdraví ostatních zaměstnanců. Jak uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů , nesmí být  dotčena důstojnost a integrita této osoby. Rozhodně by tedy zaměstnavatel neměl zaměstnancům sdělovat jména nakažených osob či osob v karanténě.

Nakazit se může i přes všechna opatření kdokoliv z nás. Nechceme přece být lynčováni a zveřejňováni s nálepkou „koroňák“! Nečiňme to tedy ani jiným. Mysleme na to, že nemocní a lidé v karanténě mají stejné právo na soukromí jako my.

Starosti vyřešíme za vás. 

Využijte našich zkušeností v oblastech implementace systémů řízení, revizí systémů řízení, auditů a školení.

 

Neváhejte nás kdykoliv kontaktovat